Ztrácím dech 1. 

Ztrácím dech 1.

Ležela ve své posteli. Slzy jí tekly po tvářích. Měla pocit, že se jí každou chvílí musí zastavit srdce. Ale nestalo se to.

"Tak Bety vstávej, dělej, ať stihneš školu!" zakřičela její máma a bouchla dveřmi od jejího pokoje.

Bety se uchechtla -Stihneš školu. Ona mi snad někam uteče? A pořád se nenaučila klepat- pomyslela si.

Po pár minutách si sedla na postel. Kapesníčkem si utřela slzy. Vstala a šla se převléct. Podívala se na sebe do zrcadla, kde viděla ubulenou holku. Oteklé, zarudlé zelené oči, které na sobě tolik nesnášela. Přišlo jí, že všichni okolo mají hezkou barvu očí a husté dlouhé řasy. Ona o svých očích říkala, že mají vyblitou barvu, a že nemá řasy jako holka, že i její táta míval hezčí.

V koupelně si několikrát opláchla obličej pod studenou vodou. Promnula si rukama oči. Nadechla se a ztěžka vydechla.

-Kdy to už skončí?- ptala se sama sebe.

"Alžběto! Tak už jdi a neštvi mě!" zakřičela z kuchyně máma, která v náruči houpala jejího mladšího bráchu, který brečel.

-To je jediný, co umí, křičet. Od doby, kdy se narodil ten malej smrad, se úplně změnila.-

Když nastoupila do autobusu, dala si do uší sluchátka a pustila si písničky. Nechtěla být přítomná, chtěla se toulat ve svých myšlenkách.
Běhala po louce, která byla plná barevného kvítí. Cítila se volná. Někdo šel naproti ní. Neviděla tvář osoby, ale věděla, že je to někdo, na koho se těší. Rozběhla se k osobě, aby jí byla blíž. Ale čím víc běžela, tím víc se od osoby vzdalovala. Zastavila se. Zhluboka dýchala. Podívala se kolem sebe a všechno jakoby potemnělo. Byla úplná tma a ona dostala strach. Znovu se rozeběhla, ale po pár metrech ucítila, že padá, nic kolem sebe nevidí, jen cítí vítr kolem sebe…

Trhla s sebou. Otevřela oči a zjistila, že na pár minut musela usnout. Měla by začít znovu jíst prášky na spaní, protože dnes spala jenom 3hodiny a čekal jí dlouhý den ve škole.

Když měla půlku školy za sebou, začala přemýšlet, jestli se na to nevykašle a nepůjde pryč. Ale kam? Venku byla zima, padal sníh a v peněžence měla poslední peníze na autobus domů. Měla by si najít brigádu, aby si našetřila peníze a mohla odejít z domu. Jenže její psychický stav se zhoršoval a neměla nikoho, na koho se může obrátit.

Prarodiče mámy žijí v zahraničí a nemluví spolu, protože se mamka rozhodla pro život tady v Česku s dělníkem. Její rodiče chtěli, aby vystudovala školu a pracovala ve firmě rodičů. Mámu jejich firma nikdy nezajímala. Jako mladá se zamilovala do táty Bety, po krátké době se jim narodila. Táta je asi po roce opustil a nikdo o něm nic neví, prostě zmizel. Její máma se začala tahat kde s kým.
Když bylo Bety 5let, jeden mámin chlap přišel do pokoje Bety, chvíli si s ní hrál s panenkami. Pak si ji posadil na klín a začal jí hladit všude možně po těle. Bety se to nelíbilo, cítila, že je něco špatně a začala plakat.
Naštěstí do pokoje přišla mamka, které bylo divné, že její přítel odešel do pokoje její dcery, protože to předtím nikdy nedělal. Když uviděla, že má Bety na klíně a snažil se jí sundat tričko, jakoby zkameněla. Ale po chvilce na něho začala křičet a vytrhla mu Bety z náruče. On jí vrazil pár pěstí, sprostě jí vynadal a řekl, že ať se to nepokusí ohlásit na policajty, protože nemá žádný důkaz a bylo by to slovo proti slovu. 
Od té doby se máma Bety přestala vídat s chlapama, a až přehnaně se o ni starala a měla o ní strach.
Až když Bety bylo 12let si našla nynějšího přítele. ˇ"Dělníka" tak mu říká Bety.
Až po 5letech se jim narodil syn, kterému bude teď rok. Bety ho moc nemusí, protože od doby, co se narodil, začala být její máma hrozně agresivní. Na všechny. Už několik let vztah Bety a její mámy nebyl nejlepší, odcizily se a Bety měla pocit, že jí máma vůbec nerozumí.

Bety zahodila všechny tyto myšlenky. Podívala se do své taštičky s hygienickými pomůckami. Našla tam poslední prášek na zklidnění, protože cítila jak se začíná třepat a je jí nazvracení.

CHCEŠ POKRAČOVÁNÍ?

⬇⬇⬇